Kutilové to mají dnes poměrně snadné, v porovnání s dobou před třiceti lety. Tehdy neexistovalo tolik technických vymožeností a v naší zemi se navíc teprve postupně rozvíjela síť obchodů, přezdívaných hobby markety. Na počátku devadesátých let téměř nikdo neznal sádrokarton a vyzdívat příčky z pórobetonových tvárnic také nebylo příliš zvykem. Velmi omezený byl i sortiment zboží, které lidé dříve znali pod názvem „železářství“, a kdo měl doma automobilového či motocyklového veterána, některé součástky si opravoval doslova na koleně.

Součástí opracování kovových předmětů byla také příprava povrchové úpravy, a to byl tehdy pro kutily nesnadný úkol. Měli k dispozici omezené možnosti, většinou jen drátěné ruční kartáče nebo kartáčovací kotouče a smirková plátna a papíry, s nimiž se nebylo snadné dostat do různých záhybů a hrubou silou odstranit korozi, zbytky laku a barev, mastný šmír a další nečistoty. V té době sice již existovaly pomůcky, s nimiž odstranit tyto nečistoty z povrchu bylo snazší, ale neměl je k dispozici každý, tehdy totiž nebylo běžným zvykem pronajmout si mobilní pískovačku a využít tohoto skvělého vynálezu přímo v domácí dílně.

Písek do pískovačky je médium, s nímž si poradíte s většinou kovových předmětů, které bude zapotřebí zbavit nežádoucích nánosů na jejich povrchu, pískování je mnohem účinnější, než ruční kartáčování a broušení. Nemusíte vyvíjet prakticky žádnou fyzickou námahu, což je pro tyto procesy příznačné, protože pokud na smirkové plátno nepřitlačíte, téměř nic také neobrousíte.

Pískování tu nejobtížnější fázi pracovní činnosti provede za vás, tlak pískovacího média je natolik spolehlivý, že tímto způsobem zasáhne i ty nejsložitější tvary, kam byste se ani s drátěným kartáčem nedostali. Je to skutečně pomocník, který usnadňuje práci jednotlivcům i pracovním kolektivům v průmyslových provozech.