Když jsem byla malá, hrozně ráda jsem měla auta. Můj otec řídil, protože měl svoje auto, ale maminka neřídila, protože byla více starostlivá. Měla z toho obavy a strach, tak řídit nechtěla. Můj tatínek ale řídil a já jsem vždycky byla hrozně ráda, když mě posadil za volant a já jsem si zakroužila s volantem, ukazoval mi všechna možná tlačítka, a už od dětství mě to hrozně chytalo. Byla jsem hrozně vděčná svému tatínkovi a pořád bych tam nejradši seděla, protože za volantem to bylo opravdu skvělé a já jsem z toho měla vždycky skvělý pocit.

Bylo hezké, když mě vzal na polňačku a kousíček mě svezl, a já seděla vepředu a bylo to hrozně fajn. Vždycky jsem si to hrozně užívala a myslím, že mnoho dětí právě miluje řízení, protože je to opravdu skvělé, a ještě když se jako dítě dostanete přímo k volantu, zakroužíte volantem a pustíte si muziku, chcete omačkat všechna tlačítka, která tam jsou, tak to je velká vzácnost pro děti. Jakmile ale vyrostete, toužíte po svém autě, a nejsem to jen já, kdo toužil mít svoje autíčko, ale je to takhle naprosto každý, a rozhodně už je to trošku o něčem jiném.

Ihned jak mi bylo 18 let, přihlásila jsem se do autoškoly v Praze Autoskolaholesovice, kde mi dali mnoho nových poznatků o tom, jak řídit a jak ovládat auto. Vzhledem k tomu, že jsem jako dítě seděla už za volantem a táta mě hodně věcí naučil, bylo to pro mě tisíckrát jednodušší. Rozhodně, pokud máte tatínka nebo maminku, která řídí, tak se všechno učte a všechno okoukejte, protože do vaší dospělosti se tyhle věci budou rozhodně hodit a nebudete na to koukat jako vyjevení, a už budete vědět, o co jde. Čím víc se to v dětství naučíte, tím víc vám v dospělosti půjde mnohem více věcí, a já jsem toho vlastně důkazem, protože tatínek mě naučil mnoho věcí, a když jsem sedla v autě do autoškoly, pomalu jsem věděla, co kde je, protože všechno jsem znala od svého otce.